Škola osobního života

Certifikovaný školský preventivní program ŠKOLA OSOBNÍHO ŽIVOTA je ověřený téměř dvaceti lety praxe. Postupně byl rozšiřován a také vylepšován, aby byl prospěch pro mladou generaci maximální. Nejpodrobnější informace si může zájemce přečíst v dokumentu koncepce, ale hlavní myšlenky předkládáme přímo těmito řádky. Máme pojmenovány vize a cíle, myšlenková východiska programu, cílovou skupinu a obsah jednotlivých lekcí.

Projekt ŠKOLA OSOBNÍHO ŽIVOTA je finančně podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, Moravskoslezským krajem i statutárním městem Ostrava.

Vize a cíle Školy osobního života

Škola osobního života chce být programem, který otevřeně pojedná o sexualitě a sexuálním chování, a to pozitivně, v kontextu vztahu, se zřetelem na všechny významy sexuálního života, jak vztahový, tak plodivý. Škola osobního života tím vykresluje reálnou pozitivní variantu přístupu k vlastní sexualitě. Vůči této pozitivní variantě pak diskutuje rizikové sexuální chování. Sděluje kvalitní odborné informace, vykresluje zkušenosti osobních příběhů z poradenské praxe a vlastních programů Centra pro rodinu, dodává odvahy k pozitivnímu pohledu na člověka a lásku, poskytuje zážitek úcty k lidské důstojnosti a pomáhá k plnění aktuálního vývojového úkolu dospívajících.

Škola osobního života tedy poskytuje dospívajícím lidem podporu ve dvou rovinách: pro přítomnost, období dospívání a formování osobnosti, a pro budoucnost, pro manželství a založení rodiny v dospělosti.

Program má ambice, aby účastník, mladý člověk v období dospívání:

• dostal kvalitní informace na kognitivní rovině, propojené z oborů biologie pohlavní soustavy, fyziologie, infekčních chorob (STI), s prvky psychologie a sociologie,
• prožil reflexi na emoční rovině díky příběhům a popisovaným příkladům,
• aktuálně přímo v průběhu hodin pocítil, že je respektován jako osoba s lidskou důstojností,
• získal příspěvek ke vědomí vlastní identity (tedy ke splnění vývojového úkolu dospívání); k sebereflexi, uvědomění svobodné vůle, vlastního rozhodování; k pochopení pojmu hodnoty a toho, že si sám vybírá hodnoty, které bude zastávat; podporu pozitivního hodnocení sebe sama; propojení vědomí svobody se zodpovědností za vlastní rozhodování,
• byl povzbuzen k odvaze věřit, že kvalitní vztah lásky je reálně možný – věřit v dobrou životní perspektivu v osobním životě,
• nahlédl rizikové sexuální chování jako neblahé a škodlivé odklonění od společenské normy,
• zamířil k cíli mít v dospělosti věrný a jedinečný vztah, na kterém vybuduje fungující rodinu.

Cílem je ukázat otevřený a zásadně pozitivní pohled na lidskou sexualitu v kontextu vztahu tak, aby dospívající nahlédli rizikové sexuální chování jako neblahé a škodlivé a aby dostali povzbuzení založit v přiměřeném věku kvalitní vztah lásky, na kterém budou moci vybudovat fungující rodinu. Program by měl u významné části účastníků (těch, kteří vyrůstají v neharmonickém prostředí, neúplných, narušených rodinách) přispět k přerušení negativního transgeneračního přenosu. V konečném důsledku by měl přispět společnosti jako celku, zvýšit pravděpodobnost, že účastníci v dospělosti budou schopni žít takovým rodinným životem, aby poskytli další generaci dětí přirozeně kvalitní prostředí pro vývoj.

Charakteristika cílové skupiny podle vývojového období

Vývojová psychologie předkládá zřetelné vodítko, jak má lektor rozumět cílové skupině, co má předpokládat a co posilovat v žáku, který je mladým dospívajícím. Má-li jedinec pozitivně žít svou sexualitu, potřebuje, aby se během dětství a dospívání postupně rozvíjela. Rozvinutí sexuality na zralou úroveň je možné pozorovat ve všech stádiích, která popisuje vývojová psychologie podle E. Eriksona. O žádném životním období nelze říci, že má menší důležitost. Sexualita je natolik bytostnou součástí jedince, že bude ovlivněna plněním každého vývojového úkolu, od vzniku základní důvěry v kojeneckém období, která založí ctnost naděje, přes první uvědomění vlastního já a vzniku základů vůle, k rozvoji iniciativy, tedy aktivní schopnosti soustředit se na cíl nebo odhadnout výsledek v předškolním období. Školní období pak přináší zážitky radosti z vykonané práce, rozvine se snaživost a dítě nabude ctnost kompetentnosti, základní schopnost být aktivní a činný.

Přesto lze zaměřit nejvíce pozornosti na období dospívání, na budování identity. Všechna předchozí období se nyní jakoby zúročují a vývoj osobnosti finišuje. Dospívající má dojít k realistickému sebeuvědomění, hledá a nalézá odpovědi na základní otázky, kdo jsem a kam směřuji, jaké mám silné stránky a jaké meze. Významný je v tomto období vliv vrstevníků, skupinová identita může na čas nahrazovat vyvíjející se, tedy nedokonalou osobní identitu. Při splnění vývojového úkolu, při zformování vlastní identity mladý člověk nabude ctnost věrnosti. Dobuduje se tedy soubor ctností a předpokladů, aby zrale vstoupil do své dospělosti.

Rozvinutí sexuality na zralou úroveň má dospět ke schopnosti navázat intimní vztah na bázi dávání. Vývojově lze takto shrnout charakteristiku období mladé dospělosti. Nese název stádium intimity. Je potřeba zdůraznit, že dospívání, stádium budování identity, ještě nemá předpoklady pro vztah lásky, často používaný termín první lásky je spíše obrazný a popisuje vztahy zamilovanosti. Schopnost vstoupit do partnerského vztahu v pravém slova smyslu, se schopností partnerské solidarity, přinášení obětí nebo řekněme sebedarování, se právě předpokládá až ve stádiu intimity, řečeno vývojově. Tam, v mladé dospělosti, už se uvádí láska jako nabytá ctnost.

Cílová skupina je v období dospívání. Lektor musí počítat se silným vrstevnickým vlivem a vnímat, že působí na celý kolektiv. Tím chrání mladého člověka před pádem do rizikového chování. Dále vychovatel počítá s přiměřeností prvních lásek, které ovšem u adolescenta slouží nejvíce k lepšímu poznání sebe sama. A naopak, vychovatel by vůbec neprospěl, kdyby třeba i jen bezděčně posiloval v dospívajícím názor, že prožívá skutečný vztah lásky. Na úrovni vztahů je znamením zrale rozvinuté sexuality, že známost, výlučný a jedinečný vztah, mladý člověk plánuje až na dobu dospělosti, kdy si je jistý sám sebou, protože vývojový úkol období dospívání je již splněn. Vždyť se také vývojově popisují i negativní možnosti. V období dospívání konkrétně to, že pokud se do dospívání zasáhne silným podnětem, až otřesem, je možné, že ke zformování identity ve smyslu sebepřijetí nedojde. Silným podnětem nemusí být jenom nemoc či úmrtí v blízkém okolí, ale stejně tak pád do rizikového chování, setkání s drogou nebo právě předčasný sexuální start a pokus o partnerský vztah v situaci, kdy jej osobnost ještě není připravena unést se všemi nároky.

Při této charakteristice cílové skupiny by bylo megalomanické plánovat, že preventivním programem zajistíme dokonalý osobnostní rozvoj, a to všech. Proto má Škola osobního života poslání velice střízlivé, má mladé lidi inspirovat … Cíle říkají informovat, pomoci k reflexi, přispět k formování identity a dodat odvahy.

Východiska ŠKOLY OSOBNÍHO ŽIVOTA

Preventivní program je výchovou ke zralým vztahům, ke vztahům se zdravou integrací sexuality. Odborně se opírá o autoritu dorostového lékařství. Rozvinutí sexuality na její zralou úroveň je předpokladem pro její uspokojivé fungování v dospělosti. V této souvislosti znamená sexualita mnohem více, než pouze tělesný sex: zahrnuje to, jak člověk vidí sám sebe jako muže nebo ženu ve společnosti; jaký má vztah k mužům a ženám obecně i k jedné určité blízké osobnosti; znamená to schopnost navázat a udržovat intimní vztah na bázi dávání. (Strasburger, 1991)

Preventivním programem se vstupuje do výchovy, která ovšem běží už od nejútlejšího věku. Vychází z názoru, že každý lidský jedinec je přirozeně vybaven žít ve vztazích a že člověka je potřeba vnímat jako sexuální bytost (sexualita je součástí jeho identity). Je zde cíl aktivně přispět k formování zralých osobností mladých lidí se zdravou integrací sexuality.

Východiska, na kterých stavíme:

• Každý lidský jedinec je přirozeně vybaven žít ve vztazích.
• Člověka je potřeba vnímat jako sexuální bytost (sexualita je součástí jeho identity).
• Osobnost se formuje výchovou především v rodině, skrze vztah, vzor i poučení.
• Dítě má v každém životním období specifický vývojový úkol, odborně je žádoucí respektovat poznatky vývojové psychologie.
• Součásti výchovy, které se dotýkají sexuality, se vyskytují od nejútlejšího věku, patří k nim vytvoření základní důvěry v kojeneckém období, uvědomění vlastního já a vznik základů vůle v batolecím a předškolním období, proto je těžiště výchovy ke zdravé integraci sexuality v rodině.
• Rodiče si ne vždy uvědomují svou úlohu, ale je možné je odborně vybavit i motivovat, není tedy nutné považovat rodiče za pasivní a rovnou přesouvat osobní vztahovou (sexuální) výchovu dětí do kompetence školství.
• Škola může být příspěvkem, doplňkem nebo pomocníkem, zvláště pro děti ze sociálně neharmonického prostřední, pokud její výchovné působení vede ke spojení informací a společensky zdravých hodnot.
• Za žádoucí společensky potřebnou normu považujeme zakládání věrného, monogamního, trvalého vztahu, ověřeného kvalitní dobou známosti, vyjádřeného manželstvím, kde se spojuje kladné hodnocení sexuality a sexu s úctou k plození dětí a k rodině.
• Výchova k odpovědnému užívání sexuality, pokud zahrne vědecké poznatky o zdraví fyzickém, psychickém i sociálním, ale zároveň bude vedena se znalostmi o rizikovém sexuálním chování a syndromu rizikového chování dospívajících, si žádá abstinenci v době dospívání a věrnost v trvalém vztahu v dospělosti.
• Výchova k bezpečnějšímu sexu ve smyslu používání kondomů je pro dobu dospívání sekundární prevencí, je tedy pro osoby, které volí rizikové chování.
• Pojem plánované rodičovství není totožný s propagací antikoncepce.
• Plánování rodičovství je projevem odpovědnosti, motivace k plánovanému rodičovství však nesmí zastínit pozitivní hodnotu plození (není největší hodnotou dovednost nemít děti); rodičovství je pozitivní hodnota.
• Plánované rodičovství je možné praktikovat v zásadě jedním ze dvou přístupů, buď používáním přirozených metod, tedy pomocí znalostí o fyziologii plodnosti a periodické abstinenci, nebo používáním antikoncepce.
• Znalosti o přirozeném střídání plodných a neplodných období rozhodně patří k informacím, na které má dítě právo a které odpovídají pedagogické zásadě přiměřenosti.

Speciální důraz pro dospívající je kladen na hodnotu lidské svobody, na svobodu spojenou s odpovědností za vlastní rozhodnutí a činy.

Obsah programu – tematické okruhy

1. Jak se rodí rodina

Lekce pro žáky od 1. do 4. třídy. Lekce má dvě části. První interaktivní část předkládá základy sexuální výchovy, v kterých se propojují poznatky o lidském těle, vzniku a vývoji dítěte s herními aktivitami. Druhá část nabízí animovaný interaktivní film, který téma shrnuje. Především vysvětlí základní učivo o pohlavní soustavě i vznik a vývoj dítěte, zasazený do života mladé dvojice. Využívá se interaktivní zapojení dětí.

2. Cesta k dospělosti

Lekce pro žáky od 5. do 6. třídy. Je rozdělena na část připravující na fyzické změny a část věnovanou psychosociálním změnám. Tělesné i psychické změny jsou pojaty jako příprava na vztahy v dospělosti a na možné založení rodiny. Lekce má shrnout přehled změn, které budou u dětí nastupovat, dříve než nastanou, a především má dát žákům na začátku dospívání motivaci a pozitivní vizi budoucího zodpovědného navazování vztahů.

3. Autoškola dospívání

Lekce pro žáky, kteří absolvovali Cestu k dospělosti v předešlém školním roce. Akční, interaktivní program na upevnění sebereflexe, hledání sebe sama se zahrnutím sexuality a porozumění procesu dospívání. Příprava na vizi sexuálního života v dospělosti s položením základů odpovědných postojů. Hlavní cíl lekce je uvědomění osobní svobody, síly rozhodování a s tím spojené zodpovědnosti.

4. Růst a zrání osobnosti

Interaktivní program pro sedmou třídu. První dvouhodinová lekce je na podporu sebepřijetí v dospívání. Slouží jako příprava na téma sexuality a navazování osobních vztahů, které jsou v programu od osmé třídy; zvládnuté sebepřijetí je nutným předpokladem pro zdravou osobnost. Ve druhé dvouhodinovce se otevírá téma navazování vztahů a chození – žhavé téma reflektující nejčastější otázku, kterou dospívající kladou. Vysvětlení cíle, smyslu, logiky osobních vztahů. Lekce zajišťuje vytvoření odpovědných postojů na základě porozumění a hodnotové reflexe žáků.

5. Já a moje vztahy

Úvodní dvouhodinovka komplexního programu pro osmé a deváté třídy. Mluví se o výhledu do dospělosti, potřebě prožívat vztahy, o zralé lásce, o sexualitě. Sexualita je představena jako vysoce pozitivní hodnota, ke které lze přistupovat s úctou, odpovědností a smysluplně. Lekce charakterizuje zamilovanost, náplň doby chození spolu s příběhy ukazujícími budování kvalitního a perspektivního vztahu.

6. Ohrožení pornografií

Aktuální lekce, reagující na zájem dospívajících – téma korigující jeden z nejrozšířenějších rizikových jevů vzešlo z evaluací. Připomíná, že sama sexualita je pozitivní hodnota a naproti tomu rizika vyplývají z pokřiveného přístupu a zneužití. Přispívá k vytvoření dovedností nenechat se pornografií poškodit.

7. Láska a početí dítěte

Školní učivo biologie o pohlavní soustavě, oplodnění, těhotenství a o vývoji dítěte je propojeno s učivem výchovy ke zdraví. Jsou akceptovány ty údaje, které jsou potřebné pro praktický život. Je zdůrazněna potřeba spojit rodičovství až se zralým vztahem muže a ženy. V této lekci s potřebnou dávkou opatrnosti jsou uváděny základní informace o interrupci. Svobodně zvolené těhotenství je ovšem představováno jako velká hodnota.

8. Odpovědné rodičovství

Hovoří se o odpovědném přístupu k plodnosti, rodičovské roli. Na druhy antikoncepce a riziko sexuálně přenosných chorob je nahlíženo z lékařského/medicínského hlediska. Odpovědné chování je spojováno se zdrženlivostí v době dospívání. Je zdůrazněn kontrast sociálně-patologických jevů a odpovědného jednání, které vede k dlouhodobě stabilnímu osobnímu životu.

9. Zdravá sexualita

Shrnutí faktů o lidské sexualitě s tím, že odpovědnost spočívá ve výběru partnera a ve způsobu sexuálního chování včetně upozornění na negativní následky rizikového chování a zdravotní dopady samotného předčasného sexu. Závěrečná lekce nabízí prostor pro diskusi se zřetelným kontrastem zdravého přístupu a mnoha typů rizikových jevů – třída vybírá, o kterých che výslovně diskutovat. Shrnutí motivuje k dlouhodobě stabilnímu osobnímu vztahu.