Den pátý - 13.5.2020 | Centrum pro rodinu a sociální péči z. s.

Nacházíte se zde: www.prorodiny.cz » Publicita » Týdny pro rodinu 2020 » Den pátý - 13.5.2020

Den pátý - 13.5.2020

Doposud jsme se málo zabývali čísly. Za zapamatování čísel je zodpovědná tzv. numerická paměť, která je součástí paměti sémantické (v ní je uloženo naše všeobecné vzdělání, slova, data, fakta a pojmy, sociální komunikace i vnitřní řeč).

K následujícím číslům vymyslete co nejvíce asociací, různých významů těchto čísel, souvislostí, ve kterých se vyskytují, nebo i např. názvů knih, filmů, atd. (např. 12 - tucet, měsíců v roce, hodin – půl dne, pohádka O dvanácti měsíčkách).

60       …………………………………………………………………………………………………………

4         …………………………………………………………………………………………………………………

24       …………………………………………………………………………………………………………………

11       …………………………………………………………………………………………………………………

7         …………………………………………………………………………………………………………………

52       …………………………………………………………………………………………………………………

365    …………………………………………………………………………………………………………………

10       …………………………………………………………………………………………………………………

33       …………………………………………………………………………………………………………………

20 000 ………………………………………………………………………………………………………………


Znáte českou měnu a její platidla? Dokázali byste říci nebo napsat, aniž byste se podívali, jakou mají barvu a vyobrazení jednotlivé bankovky? …………………………….

Něco pro menší děti – znáte jména všech sedmi trpaslíků od Sněhurky?

 


Správné řešení:

Bankovky: převažující barva a vyobrazení

  • 100 Kč – zelená, Karel IV.
  • 200 Kč – hnědá - okrová, Jan Amos Komenský
  • 500 Kč – růžovo - béžová, Božena Němcová
  • 1000 Kč – fialová, František Palacký
  • 2000 Kč – zeleno – žlutá, Ema Destinnová
  • 5000 Kč – modro – fialová, Tomáš Garrigue Masaryk.

Sněhurka a 7 trpaslíků:

Jména trpaslíků z první verze pohádky: Šmudla (Dopey), Prófa (Doc), Kejchal (Sneezy), Rejpal (Grumpy), Stydlín (Bashful), Štístko (Happy), Dřímal (Sleepy).

Policie: 158 (8=pouta); hasiči: 150 (0=rybníček); 155 (5=invalidní vozíček);  112


 
            Milí přátelé,

            jak může být slovem povzbuzení rodinám nápomocen nemocniční kaplan? Dlouho jsem si s tím lámal hlavu, ale pak mi došlo, že vlastně je tady velmi úzká souvislost. Je totiž spíše naším problémem, že neumíme nebo nechceme umět vidět věci, situace, jiné lidi v souvislostech. V nemocnicích často zdravotníci vnímají nemocné jen jednotlivě, jen jako nositele diagnózy, kterou musíme léčit. Ale i v církvi máme někdy takovýto přístup. Když přichází člověk, který prosí o pomoc a podporu, snažíme se s ním pracovat „zde a nyní“, ale neumíme vidět souvislosti jeho života.

            Nemocný je ale, podobně jako každý jiný člověk, začleněn do určitého sociokulturního kontextu, prožívá svůj životní příběh, z něhož my sami můžeme vidět často jen malou výseč. Nikdy prostě „nevisí jen tak ve vzduchu“, ale je zakotven ve svém prostředí a také ve své rodině jako otec, matka, sourozenec, dítě, dědeček, babička… Zvláště v nemocničním prostředí osobně vnímám a také různé výzkumy to potvrzují, že při rozhovorech pacienti nejčastěji mluví hned po tématu nemoci o svých rodinách a o vztazích (jak pozitivních tak i negativních).

            Četl jsem jednou úvahu o tom, že slovo „nemocný“ je přídavné jméno, zatímco slovo „člověk“ jméno podstatné. To známe jistě velmi dobře z češtiny. Jenže ono to platí i doslova. Mnohdy se až příliš zabýváme nemocí, utrpením, těžkými věcmi v životě, ve vztazích. Válcují nás, nevíme, co s nimi, a tak, protože je to něco, co „tlačí“, máme pocit, že zrovna to je to nejdůležitější. Ale ve skutečnosti jsou to jen „přídavná jména“, něco, co je přidáno, ale netvoří podstatu vztahu. Tou zůstává to základní: otec, matka, dítě… Za nemocí, starostmi, „problémem“ je přece vždy ten můj konkrétní blízký, o toho tady jde, na tom mi záleží.

            V Písmu a v knihách evangelií čteme mnoho jmen. Jistě, jsou zde jména apoštolů, nebo Ježíšových nejbližších (Marie, Marta, Lazar aj.), ale jsou zde i jména, která zazní třeba jen jednou, většinou v souvislosti s Ježíšovými uzdraveními nebo obrácením. Čteme o Zacheovi, Bartimaiovi, Jairově dceři i o jiných a skrze jejich příběhy a setkání s Kristem můžeme vidět, že Ježíš nikdy nejedná anonymně, neskrývá se za obecné fráze, ale má zájem o konkrétního člověka, nazývá ho jménem. Tento důležitý rys Kristova přístupu je zřejmý asi nevíce v setkání Zmrtvýchvstalého s Marií Magdalskou, která je schopna poznat jej až tehdy, když ji osloví jménem.

            V našich rodinách jsme možná zvlášť v těchto dnech a týdnech vystaveni mnohým náročným situacím. A nemusíme mít zrovna někoho nemocného. Mohou to být náročné role, na které jsme nebyli z dřívějška zvyklí, třeba být zároveň domácí učitelkou nebo učitelem vlastním dětem, stíhat u toho home-office, zajišťovat péči o rodiče v seniorském věku, plánovat rodině omezený volný čas, přitom nechávat dostatek volnosti. Samozřejmě velkým a náročným tématem ale i výzvou pro křesťany v dnešní době je hledat formy rodinné modlitby a zbožnosti, které by byly adekvátní současné náročné situaci. Nezapomínejme ale na jedno: z toho všeho můžeme vyjít velmi obohaceni, když budeme mít na zřeteli prohlubování našich základních vztahů v rodině, vztahů, které směřují od srdce k srdci, mají zájem o dobro toho druhého. Tomu nás zcela konkrétně učí Ježíš. On volá jménem, jemu záleží na každém konkrétním člověku. On dává Svatého Ducha, aby nás vedl a naplňoval svou milostí, abychom byli Kristovými svědky, a to možná právě nejvíce mezi svými nejbližšími, v našich rodinách.

P. Václav Tomiczek, nemocniční kaplan, Ostrava

 

 

  detail obrázku

FB

detail obrázku